Prvotní šok v exotickém ráji

Kdo z vás se ještě nesetkal se zprávou o znečištění oceánu v jihovýchodní Asii? Věřím, že jen málokdo, jelikož se o tomhle tématu aktuálně mluví dost.

A kdo z vás, po dočtení přemýšlel o tom, že se ho tohle téma blízce dotýká? Hádám, že o něco méně z vás, což vlastně asi i chápu. Když čteme o tom, co se děje tisíce kilometrů daleko od nás, můžeme z toho být smutní, ale po nějaké chvíli se už zase soustředíme na spoustu jiných věcí, které se dějí kolem nás, což je přirozené.

Kdo z vás ale byl v jihovýchodní Asii a na vlastní oči viděl oceán plný odpadků? To je totiž právě ta chvíle, kdy si uvědomíte, jakým způsobem se vás to dotýká. Koho by ale napadlo, že se s něčím takovým setká zrovna na ostrově, o kterém sní tisíce lidí z celého světa, na ostrově, který by měl představovat ráj na zemi.

Objevení ráje

Tenhle článek ale není o odpadcích a plastech, je o tom, jak jsme přijeli na ostrov Bali. Po tom, co jsme se na letišti prodrali krvežíznivými taxikáři, kteří nás svými cenami stahovali z kůže ještě předtím, než jsme začali o taxíku vůbec přemýšlet, jsme se vrátili zpět do bezpečné zóny letištní haly a objednali si odvoz přes aplikaci Gojek. Nasedli jsme k serióznímu řidiči a z okénka jeho auta pozorovali provoz rušné ulice, které se na první pohled nikterak nelišily od těch v Bangkoku. V myšlenkách jsem přesto stále čekala na to, kdy se mi před očima zjeví ten exotický ráj, o kterém se všude mluví.

Svým způsobem se mi tahle představa vyplnila po té, co jsme se ubytovali v jednom guest housu v městské oblasti Canggu. Z pokoje jsme vyšli přímo do květinové zahrady zdobenou balijskými soškami, kde jsme také měli naše venkovní sezení. Zahrada byla společná pro všechny pokoje guest housu a v další části se nacházel malý bazén na osvěžení. Všechno to na první dojem působilo tak nějak kouzelně.

Na Bali v Canggu lidé bydlí především v guest housech nebo ve vilách. Tak či onak, všude máte otevřené prostory a ať už chcete pracovat online nebo jen relaxovat, můžete většinu času trávit venku. Tohle pro mě byla na Bali jedna z nejcennějších věcí. Miluji teplo, otevřené prostory a nerada jsem někde zavřená, tím pádem všechen ten čas na čerstvém vzduchu mi dával pocit vytoužené svobody.

Exotický ráj nebo zklamání?

Když přiletíte do exotického ráje, s největší pravděpodobností se jako první chcete podívat na pláž k moři. V našem případě tomu bylo taky tak. Následující den jsme si vypůjčili skútr, a po jídle jsme vyrazili na pláž. Nejdříve jsme se po pláži procházeli, prohlíželi si plážové bary, pozorovali smečky psů pobíhající kolem a kochali se oceánem. Když už nám všude po těle z horkého slunce začínal stékat pot, zakotvili jsme na jednom místě a šli se ochladit do vody.

Než jsme letěli na Bali, věděli jsme, že se tu na mnoha místech nedá vykoupat kvůli vysokým vlnám. Přesto jsme se chtěli alespoň smočit na kraji. V tu chvíli jsme ale narazili na větší problém, o kterém jsme nevěděli. Sotva jsme vkorčili do vody, s každou vlnou se nám na nohu přilepil kus nějakého plastového obalu. Když říkám s každou vlnou, tak opravdu nepřeháním. Snažili jsme se odpadkům vyhýbat, ale nešlo to. Byly všude. Po asi deseti minutách jsme se zklamaní vrátili na ručník. Tajně jsem doufala, že to v jiné části bude jiné, nebo že se to časem zlepší, ale bohužel.

Pravdou je, že odpaky z moře časem výrazně ubyly, ale asi až tak po dvou měsících, když skončila dešťová sezona a přestalo úplně pršet. Nicméně v Canggu jsme už do moře nevkročili, jelikož i bez odpadků moře nebylo moc čisté. Do moře totiž odtékaly nevábně vypadající řeky. Koupali jsme se pouze na jiných místech Bali, kde bylo moře čisté (moc jich nebylo), ale ne příliš často.

Na pláži jsem našla svojí rutinu

Na pláž v Canggu jsme přesto chodili dál, ale z jiných důvodů. Někdy se jen tak procházet a jindy třeba posedět a pokochat se oceánem. Ideálně večer při západu slunce. Pozorovat západ slunce a popíjet mladý kokos na pláži bylo takovou balijskou tradicí pro cizince i pro Balijce.

Co nás ale vytáhlo na pláž ráno z postele několikrát v týdnu, i když se nám nechtělo vstávat, byly beach workouty. Kromě toho, že jsme si po ránu dali trošku do těla za doprovodu šumění vln (takhle brzy byla pláž skoro prázdná), to byla skvělá socializační aktivita, při které jsme se seznámili především s dalšími Čechy a Slováky.

Moc dobře si vzpomínám na první beach workout. Hned po cvičení jsme spocení a zapískovaní zašli společně na snídani a povídali si snad i několik hodin, už ani nevím. Večer jsme ještě s dalšími lidmi vyrazili na párty, povídali jsme a tancovali na pláži až do rána. Ten den jsem zažila přesně to, co mi za těch předchozích pár měsíců na cestách chybělo. A musím říct, že jsem si to opravdu užila, jakoby mi to vlilo novou krev do žil.

Bali není o moři

Když totiž chcete, svůj exotický ráj si na Bali najdete. Pro mě to třeba byla cvičení na pláži, následná snídaně v kavárně v otevřeném prostoru s lidmi, se kterými jsme si měli neustále o čem povídat, práce online na čerstvém vzduchu v kavárně nebo u našeho bydlení a v neposlední řadě lekce jógy v přírodě.

To je jen pár z důvodů, proč jsme bydleli zrovna v Canggu, v místě, kde není blankytné moře ke koupání, ale je tu spousta lidí, kteří se snaží žít svůj sen ve světě, kde nikdo nespěchá, ani se nestresuje. Bali má totiž několik realit (rozdělila bych je asi do čtyř) a v Canggu se odehrává jedna z nich. O těch dalších vám ale povím v dalším článku o Bali 😉 .