Zkuste si vybavit moment, kdy vám něco připadalo opravdu kreativní. Vzpomínáte si, jaký jste z toho měli pocit? Najděte pro ten pocit jedno výstižné slovo.
.
.
.
Jaké slovo vás napadlo? Bylo to vzrušení, nadšení, rozčarování, obdiv, nebo_________?
Ať jste si vzpomněli na cokoli, pravděpodobně to nebyla židle, která má čtyři nohy, nebo pes jdoucí po chodníku.
Tušíte, proč vám ,,to“ připadalo kreativní?
.
.
.
Kreativní jsou pro nás ty věci, které nás dokáží překvapit. Jsou pro nás nové, neotřelé a vyvolávají v nás právě ten pocit, na který jste si nyní vzpomněli. Ať už je to v hudbě, knihách, sportu, tanci, výtvarném umění, designu, výzkumu, způsobu učení nebo v čemkoli jiném.
Mnoho lidí se domnívá, že být kreativní znamená vymýšlet nové věci. A ona to vlastně je i není pravda. V jednadvacátém století už skoro všechno vymyšlené bylo, ale způsobů, jakými „to“ existuje nebo by mohlo existovat, může být nekonečně mnoho.
(Nejen) podle mého názoru je kreativita především o nalezení spojení mezi věcmi, které spolu zdánlivě nesouvisí a smysluplném ztvárnění tohoto vztahu.
Podle neurovědce
Andrew Hubermana, aby něco mohlo být považováno za kreativní, musí nám to odhalit něco zásadního o světě nebo o tom, jak fungujeme. Zjednodušeně řečeno, musí to pro nás mít nějaký smysl. Ta nejvíce kreativní, nejzajímavější a nejvíce obdivovaná díla jsou údajně ta, která nám odkrývají nějakou zásadní pravdu o světě nebo o nás způsobem, který nás potěší, vzruší a překvapí, aniž bychom si nutně museli uvědomit, o jaké zásadní pravidlo se vlastně jedná.
Co se děje v našem mozku?
Způsob, jakým v našem mozku fungují nervové obvody, se změní, když vidíme, cítíme nebo zažíváme známé prvky novými způsoby, které jsou skutečně kreativní. A když nervové obvody změní způsob, jakým fungují na základě toho, co vidíme, slyšíme nebo jak prožíváme emoce, dojde k uvolňování určitých chemických látek v mozku, jako je dopamin. Vede to k pocitu potěšení a vzrušení z očekávání, že to můžeme zažít znovu.
M.C. Escher převrací náš zrakový systém
Ukázkovým příkladem jsou třeba výtvarná díla M.C. Eschera. Pro Escherovy obrazy jsou typické opakující se vzory. Autor zachycuje v obrazech obyčejné věci z našeho světa, jako jsou ptáci, domy apod. velmi věrohodným způsobem. Jenže tyto věci se v každém obraze několikrát opakují, což už se v běžném světě přirozeně neděje.
Co je na tom tak zajímavého?
Fakt, že náš zrakový systém funguje přesně naopak. Přirozeně máme tendenci přehlížet věci, které se opakují a být vůči nim slepí. Namísto toho si všímáme těch věcí, které jsou v našem prostředí neobvyklé.
Escher ve svých obrazech odhaluje základní rys toho, jak funguje náš zrakový systém. Poukazuje na to, že opakující se vzory mají tendenci stát se šumem v našem zrakovém systému (= náš mozek vyhodnotí opakování jako něco, co pro nás není zajímavé), a že věci, které jsou naopak jedinečné a neopakují se, fungují v našem mozku jako signál.
Co dělá Escher, je tedy to, že převrací vztah mezi tímto šumem a signálem v našem mozku, a tím pádem způsob, jakým funguje náš zrakový signál. Z opakujících se věcí, které jsou pro náš mozek běžně šumem, dělá signál.
Pokud ve vás obrazy tohoto umělce nevzbuzují vzrušení, je to úplně normální. Každý máme jiný vkus na umění, na hudbu, na fyzický pohyb apod. Znamená to, že v každém z nás rezonují jiné kombinace prvků. Třeba v hudbě s někým rezonuje určitý styl kombinace rytmu a slov, a proto má rád RnB styl, zatímco na někoho udělá dojem kombinace melodie a rytmu typická pro hru na klavír.
Pokud vám ještě zbyla jedna minutka času, můžete mi do komentáře napsat něco, co vás v poslední době ohromilo tím, jak moc kreativní vám to připadalo.
Pavlína
