S Japonskem se pojí spousta stereotypů, protože je v mnoha směrech naprosto odlišné od ostatních zemí. To je vlastně i důvodem, proč vás jeho návštěva nepřestane ohromovat každým dnem. Abyste Japonsko lépe pochopili a poznali, doporučím vám všude co nejvíce chodit pěšky. I když budete mít stanovený cíl, kam byste chtěli dojít, narazíte vždy cestou na spoustu zajímavých míst, podniků a lidí. Vlastně i procházet se jen tak bezcílně ulicemi je zážitek, protože úplně všechno je jiné, než jsme zvyklí.
Když říkám pochopit Japonsko, myslím to tak trochu s nadsázkou. Pochopit místní mentalitu se vám při první návštěvě nejspíš nepodaří, ale to asi ani při další. Spousta cestovatelů, kteří se do Japonska vracejí, nebo lidé, kteří zde delší dobu žijí, stále pátrají po různých souvislostech.
Jazyková a kulturní bariéra
Důvodem, proč poznávání zdejší mentality a kultury je tak složité, je nejen jazyková bariéra (většina lidí nemluví cizím jazykem), ale především uzavřenost místních obyvatel. Tu si ovšem nesmíme vykládat jako nezájem nebo snad neslušnost. Ba naopak. Pro Japonce je neslušné na někoho zírat, nebo ho dokonce oslovit. To je také jedním z důvodů, proč se Japonci špatně seznamují i mezi sebou a často své frustrace ventilují pro nás až bizarními způsoby.
Japonsko je navíc poměrně soběstačná země a cizí jazyky pro místní lid nejsou obvykle prioritou. Na druhou stranu jsme po městě Osaka potkali spoustu žáků, kteří zpracovávaly dotazníky v rámci výuky angličtiny, takže je možné, že jazyková bariéra se postupem času začne prolamovat.
Navíc prý dokonce existují studie o tom, proč se japonský národ považuje za „exkluzivnější“ (nevím, jaké jiné slovo zvolit) oproti jiným asijským zemím a také zbytku světa. Sama po nich určitě ještě zapátrám. Nicméně pokud byste se chtěli s místními obyvateli sblížit a lépe je poznat, prvním krokem je studium japonského jazyka.
Preciznost vždy na prvním místě
Druhým bude nejspíš návštěva japonských hospůdek, kde se snáze seznámíte s místními například na baru u piva. Jestliže ale narazíte na hospody, kde nejsou cizinci vítaní, neberte to rozhodně jako rasismus. Japonci jsou ve své podstatě precizní a žijou pro společnost a odmítání obsloužit cizince pramení pouze z obavy, že kvůli jazykové bariéře nezvládnou poskytnout plnohodnotnou službu. A to by opět vedlo pouze k frustraci nemoct splnit svoji práci na 100 %. Pro Japonce je jednoduše nepřípustné, aby něco nebylo dokonalé.
Zatímco pro nás Evropany je individualismus velice příznačný, v Japonsku individualismus neexistuje. Nebudu zacházet do detailu, ale velký vliv na to, proč má v Japonsku blaho společnosti přednost před potřebami jedince, vychází z jejich náboženství – Šintoismu. Zatímco my jsme zvyklí na jednoho boha, v Japonsku existuje tisíce bohů, kteří mohou být ve všem živém i neživém.
Japonské stereotypy
Co se vám tedy vybaví jako první, když se řekne Japonsko? Do chvíle než jsem tuto zemi navštívila se mi především asi vybavovaly japonské zenové zahrady, následně japonské animé a komiksy, Pokémoni, elektronika, výtvarné umění, sushi, zápasy sumo, krásné gejši nebo třeba kvetoucí sakury, které mají symbolizovat pomíjivost krásy a čistoty.
Po návštěvě Japonska se mé představy ale částečně změnily. Samozřejmě vždy záleží, do jaké části země se vydáte. Jiný typ lidí potkáte v Tokiu, na venkově, v menších městech a na odlehlých ostrovech. My jsme navštívili tentokrát pouze města v regionu Kansai: Osaka, Kyoto a Nara. Mezi body, kterými bych nyní Japonsko charakterizovala, patří především japonské karaoke, smysl pro preciznost a pro detail, spěch, kvalitní jídlo, minimalismus, malá auta a domy, relaxační místnosti, fronty, svět animé, hitech toalety a města protkaná svatyněmi.
Zpěv a hrací místnosti
Japonci prostě milují zpívání, dokonce běžně mají možnost pronajmout si ve městě místnost, kde si mohou v klidu zpívat. Co mě opravdu bavilo pozorovat po večerech, byly místní hospůdky, kde vždy za barem seděl někdo s mikrofonem a zpíval, ať tam bylo deset lidí, dva nebo jen jeden. Zpívání je pro Japonce jednou z nejvíce relaxačních činností, která jim pomáhá zbavit se stresu z práce. Zpívání v této zemi miluje snad každý. Kromě místností určených ke zpívání jsme po městě viděli i spoustu místností sloužících k hraní videoher nebo čistě jen k odpočinku. Japonci často žijí v malých bytech ve více lidech, což je důvodem, proč vyhledávají místnosti, kde mohou být sami a věnovat se relaxačním činnostem. Kromě soukromých místností jsme po městě narazili na spoustu obrovských heren. Herny jsou snad jediné prostory, kterým se myšlenka minimalismu obloukem vyhýbá.
Svět animé a Manga
V Japonsku narazíte na animované postavičky naprosto všude, jako příklad bych uvedla Hello Kitty, která je jednou z nejoblíbenějších postav. Najdete ji například na dopravních kuželech na silnici, na obalu zeleninové směsi do polévky, nebo v samoobsluze jako sladkou pochoutku. Dalšími oblíbenými animovanými postavami jsou například Pokémoni, na které narazíte již při příletu na letišti. V ulicích si můžete také všimnout skupinek lidí, kteří hrají Pokémony na mobilech, přičemž každý hráč má obvykle minimálně dva telefony.
Asi nemusím zmiňovat, že po městě najdete spoustu obchodů s komiksy nebo s figurkami všech možných postav japonské mangy. Tyto postavičky jsou součástí nejrůznějších doplňků v domácnosti, módních doplňků a prostupují životem snad každého člověka v každém věku. Japonský styl animé, tedy Manga, má v Japonsku dlouholetou tradici, kterým jsou utvářeny japonské komisky. Komiksy jsou v této zemi tvořeny pro děti i pro dospělé a údajně tvoří 40 % veškerých tiskovin.
Uspěchaný život versus slušnost
Tohle je bohužel také jedním z typických rysů obyvatel předvedším větších měst. Odhaduji, že nejvíce ho člověk pocítí v Tokiu. V Osace se spěch projevoval nejvíce při cestách vlakem, kterým jsme naštěstí jezdili jen zřídka. Lidé, kteří spěchají na vlak, nebo z vlaku do práce, by vás svojí rychlostí klidně porazili, což není projevem nevychovanosti, jen jsou zde lidé zvyklí se takto pohybovat a zároveň i ostatním uhýbat.
Vlaky někdy jezdí přeplněné až k prasknutí a každý se chce i tak dostat dovnitř, aby byl všude včas, z čehož vyplívá, že se na vás lidé budou silou tlačit ze všech stran. Dalším bodem, na který je dobré dávat si pozor, jsou cyklisté. Někteří jezdí na kole, protože jim to šetří čas a pro některé je to cenově úspornější, tak či onak, všichni spěchají a vy si musíte vždy a všude dávat pozor, odkud se některý z nich vynoří.
Možná vás překvapí, že v samoobsluhách či jiných obchodech není zvykem se zdravit. Při odchodu vám vždy ale poděkují. V této zemi je děkování na denním pořádku vždy a všude. Nejvíce nám, myslím, děkovali, když jsme odcházeli z restaurace. Poděkovali nám před platbou, při platbě, po platbě a ještě tak dvakrát při odchodu.
Minimalismus a smysl pro detail
Minimalismus se zde projevuje především malými prostory – restaurací, bytů, apod., ale také malých aut, pro které je často u domů vyhrazeno parkoviště na centimetr přesně. Dále jsou to například japonské čajovny, které jsou prosté a bez nábytku, což má vyjadřovat smíření a asketismus.
To, že mají lidé smysl pro detail, poznáte snad všude. Za celou cestu kolem světa jsme nezažili ubytování, kde by vše fungovalo na 100 %, tedy tak, jak má. Od virtuálního check-inu, přes pračku, která je i sušičkou, zrcadlo, které se samo odmlžuje, kompletní základní vybavení v kuchyni i koupelně, záchody, nad kterými si můžete umýt ruce ve vodě, kterou se následně naplní nádržka, až po jednoduchost provedení celého bytu.
Dalšími vychytávkami po městě jsou například automaty s nápoji (jsou doslova na každém rohu), ve kterých si můžete zakoupit kvalitní teplé i studené nápoje v přepočtu jen za pár korun. Téměř před každou restaurací ve městě si můžete všimnout skleněných vitrín, ve kterých jsou vystaveny modely jídel z umělé hmoty s naprostou přesností toho, jak bude jídlo ve skutečnosti vypadat. V restauracích je také skvělé to, že ke každému jídlu dostanete vždy zdarma vodu nebo čaj. Vlaky v Japonsku jezdí přesně na minutu (fungují zde i jako městská hromadná doprava) a lidé stojí na stanovených značkách ve frontě. Fronty tu lidé mimo jiné stojí často na spoustu věcí, například před restauracemi. To je jen pár příkladů z mnoha, jelikož smysl pro detail je součástí práce každého člověka v Japonsku.
Souznění člověka s přírodou
Smysl pro detail a preciznost se úzce pojí s místním náboženstvím – šintoismem, který zde přes vliv buddhismu stále přetrvává a dominuje. Vychází z animismu a na rozdíl od spousty jiných náboženství je náboženstvím polyteistickým, což znamená, že neuznává pouze jednoho boha. „Šintoští bohové“ se nazývají „kami“. V podstatě jsou to posvátní duchové, kteří mají podobu věcí a elementů důležitých pro život, jako je vítr, déšť, hory, stromy, řeky a plodnost. Lidé se stanou kami poté, co zemřou, a jsou uctíváni svými rodinami jako předkové kami. Kami mimořádných lidí jsou dokonce uchovány v některých svatyních. Bohyně Slunce Amaterasu je považována za nejvýznamnější šintoistickou kami.
Na základě tohoto náboženství se lidé soustředí na propojení řemeslných prací či moderních technologií s přírodou. Tato filosofie nestaví tedy člověka proti přírodě, ale člověka v harmonii s přírodou. Z toho důvodu se Japonsko vyznačuje bohatstvím řemeslných prací, které jsou vždy prováděny s pečlivostí a rafinovanou jednoduchostí. Touto rafinovanou jednoduchostí se dokonce inspiroval samotný Steve Jobs, když vynalézal Apple.
V čem spočívá Šintoismus?
Na rozdíl od mnoha monoteistických náboženství v Šintoismu neexistuje absolutno. Neexistuje absolutní právo a špatnost a nikdo není dokonalý. Šintoismus je optimistická víra, protože lidé jsou považováni v zásadě za dobré a zlo je považováno za způsobené zlými duchy. Účelem většiny šintoistických rituálů je proto očištění, které drží pryč zlé duchy, modlitby a oběti kami.
Svatyně Šintoismu jsou místem uctívání a domovem kami. Většina svatyní slaví festivaly (matsuri) pravidelně, aby ukázala kami vnějšímu světu. Šintoističtí kněží předvádějí šintoistické rituály a často žijí v místě svatyně. Muži a ženy se mohou stát kněžími a mohou se oženit a mít děti. Kněžím pomáhají mladší ženy (miko) při rituálech a při úkolech svatyně. Miko nosí bílé kimono, musí být nesezdaní a často jsou dcerami kněží.
Důležitými rysy šintoistického umění je architektura svatyní a pěstování a uchování starodávných uměleckých forem, jako je divadlo Noh, kaligrafie a dvorní hudba (gagaku), starověká taneční hudba, která vznikla na dvorech Tang v Číně.
Jak probíhá rituál v šintoistických svatyních?
Sami jsme si tyto věci před příjezdem do Japonska nenastudovali, nicméně jsme se řídili jedním pravidlem – dělej to, co dělají i ostatní. A tak jsme pozorovali, jak se v areálu svatyně lidé chovají a to jsme také napodobovali.
Před vstupem do areálu svatyně i výstupem z něj je zvykem se před bránou uklonit, vždy směrem k bráně. Předtím než přistoupíte k oltáři, měli byste si omýt ruce a ústa v „bazénku“ čózuja bambusovou „naběračkou“ hišaku, pokud se tam nachází. Pokud zde není voda, očištění probíhá pomocí vonných tyčinek, které si na místě zakoupíte, zapálíte a vložíte mezi ostatní. Z kouřících vonných tyčinek na sebe necháte poslat kouř, který vás očistí.
Následně přistoupíte ke svatyni, vhodíte minci do dřevěné krabice saisen-bako, dvakrát udeříte na gong, jindy zataháte za provaz zvonu a někdy například polijete vodou přírodní sochy (záleží, jak svatyně vypadá, v menších svatyních, není ani provaz ani gong), dvakrát se ukloníte, silně a slabě tlesknete, přednesete svou prosbu, opět se dvakrát ukloníte a poté ustoupíte. V prostorách svatyně si často také můžete zakoupit amulety onamori s ochrannou funkcí nebo papírky s věštbou omikudži, které se následně věší na posvátné stromy v prostorách svatyně, abyste se zbavili případné zlé věštby.
Svatyně se nacházejí v každé části města a lidé je navštěvují každý den. Často také bývá zvykem mít vlastní malý oltář v domácnosti, kam nejstarší žena v domácnosti každý den pokládá trochu jídla.
TIP! Zajímají vás ceny v Japonsku, co navštívit nebo třeba co ochutnat? V našem průvodci po Japonsku se dozvíte vše potřebné 🙂
2 Responses