V posledním článku o Grand Canyonu jste se dočetli, že jsme jeho návštěvě věnovali dva dny a také že jsme málem dojeli do městečka Page s pokutou za rychlost. Vše ale dopadlo dobře a další den jsme se probudili v našem motelu, kde moc nefungovalo topení ani internet, ale na jedno přespání se to dalo snést.
U města Page leží známá vyhlídka Horseshoe Bend, které je často připodobňována česká vyhlídka Máj u Prahy. Nachází se 6,4 km od Glen Canyonu a 11,2 km od Grand Canyonu. Tento den jsme se tedy vydali navštívit právě tohle místo. Vyhlídka nabízí jeden z nejkrásnějších pohledů na řeku Colorado a nachází se jen pár minut od silnice (1,2 km), nečekejte tu tedy žádnou dlouhou procházku a naopak počítejte s tím, že tu zastavují autobusy s asijskými turisty. Naštěstí jsme tu byli v zimě, kdy tu bývá nejméně turistů. A dalším bonusem, který jsme u vyhlídky ocenili, byl kus zábradlí zabudovaný hned na začátku, který zadržel devadesát procent turistů od toho, aby nám překáželi svými fotoaparáty na dalších místech. Ten den foukal dost silný nárazový vítr, z toho důvodů jsme měli po zbytek dne postaráno o zábavu dostáváním písku z pusy, vlasů a vlastně odevšad, kam se mohl dostat. 
Kromě Horseshoe Bend jsme se zašli podívat ještě na další místo u Page – na přehradu Glen Canyon Dam, která zpomaluje tok řeky Colorado a za níž se nachází vodní nádrž Powel. Vzhledem k počasí a silnému větru jsme to raději brzo zabalili a dopřáli si relax u kávy. Výhledy tu ale byly také fascinující.
Večer jsme nikam už nepřejížděli, jen jsme vyměnili ubytování za lepší, kde fungoval internet i topení o dost lépe. Do dalšího národního parku jsme se vydali až ráno dalšího dne.
Tentokrát jsme se přesunuli do Monument Valley, které ovšem nenáleží státu. Jedná se o indiánskou autonomní rezervaci kmene Navajo. I když tedy máte koupený roční pas do národních parků USA, nebo zrovna probíhá government shutdown, tady se vstup platí zvlášť. Park se nachází přímo na hranicích Arizony Utahu. Nachází se tady až mistrovská pískovcovitá díla přírody, která se rozkládají ve výškách 122 až 305 metrů. Ani v tomhle místě moc nepočítejte z procházkami, park je průjezdný autem s možnostmi se zastavit na různých místech a porozhlédnout se po okolí. Nám tady stále foukal silný vítr, k tomu teplota klesla skoro k nule, tím pádem se naše zastávky omezily vždy jen na pár minut, které jsme využili k zachycení pár fotografií. Oblaka nad skalami tu odlévají na zem stíny, které procházejí pouštním povrchem, což ještě umocňuje tu jedinečnou scénérii.
Zakusili jsme tedy pravou „americkou turistiku“, která spočívá v tom, že se kocháte místem z auta a vystupujete z něj jen na dobu nezbytnou k focení. Park je menší, než jsme očekávali, a tak jsme se tu příliš dlouho nezdrželi. Okruh i se zastávkami nám zabral možná hodinu, ale potom jsme si ještě prohlédli vnitřní muzeum, kde jsou vystaveny některé indiánské předměty a kostýmy a jsou zde popsány příběhy kmene s historickými datacemi.
Ještě ten samý den jsme z Monument Valley pokračovali do Utahu, přičemž jsme měli namířeno až do městečka Moab. Cesta trvala asi 3 hodiny a zatímco jsme mířili do Moabu, narazili na dva krásné úkazy. Prvním z nich bylo historické městečko jménem Bluff. Nacházela se tu původní obydlí, školní třídy, dostavníky a další vzpomínkové předměty. Město Bluff je zasazeno mezi dramatickými pískovcovými útesy a San Juan River na stezce Ancients Scenic Byway v jihovýchodním Utahu.
Dalším zážitkem byla proměna pískovcovité krajiny v bílé peřiny. Tentokrát jsem se ale neodvážila do sněhu vkročit, abych si nenamočila svoje jediné botasky, protože vrstva sněhu byla dost vysoká a neušlapaná. Po krátké zastávce u silnice jsme už rovnou pokračovali na naše další a zároveň první ubytování ve státě Utah.
