Někdo se na svět dívá přes růžové brýle, někdo ho vidí černě a někdo zase hodně barevně. Všichni ale máme nějaký filtr, přes který vidíme svět kolem sebe. Ať už se vám vybavil filtr na Instagramu, filtr kategorií na online platformě nebo třeba i kávový filtr, faktem je, že každý vybere z určité substance jen to, co je podle někoho nejlepší, co se mu nejvíce hodí, nebo jednoduše to, k čemu byl stvořen. A protože každý máme svůj vlastní filtr, je pouze na vás, jak si ho představíte.
Tenhle unikátní filtr, který jste si nyní představili, a přes který se díváte na svět, jste si chtě nechtě vytvořili už dávno tím, jak jste byli vychováni, s jakými lidmi jste se stýkali, jaké jste získali vzdělání, jakými zkušenostmi oplýváte a jaké zážitky v sobě uchováváte. Díky tomu každý z vás vnímá svět trochu jinak a každá vaše ,,pravda“ vždy byla, je a bude alespoň trochu subjektivní.
Dokud o tomto filtru nevíte, vidíte věci zkresleně. Jakmile si ho ale uvědomíte, bude už jen na vás, jak moc budete chtít snížit jeho intenzitu a vidět věci zřetelněji. Když váš filtr ztlumíte, možná se naučíte být vnímavější vůči ostatním, dokážete lépe vidět svět i očima druhých lidí a možná začnete lépe chápat, co lidé kolem vás říkají, místo toho, co si myslíte, že říkají.
Když jedeme na autopilota, jednáme impulzivně
Využívat vlastních zkušeností a vědomostí se sice většinou hodí, ale taky záleží, jestli to děláte vědomě. Zejména pokud jde o mezilidské vztahy. V opačném případě totiž jedete na autopilota, respektive jednáte instinktivně. Americký profesor psychologie Daniel Kahneman tyto myšlenkové procesy nazývá rychlým myšlením. Tento myšlenkový systém totiž funguje automaticky a rychle, s malým nebo žádným úsilím a bez pocitu vědomé kontroly.
Existuje ale i myšlení pomalé, které je spojeno s vědomým prožitkem jednání, volby a soustředění. Když si všimnete, že někoho nebo něco soudíte, můžete se nad tím pozastavit a místo automatizovaného úsudku se snažit tomu člověku nebo situaci více porozumět. Když se učíte přijímat skutečnost co nejvíce takovou, jaká je, můžete se zbavit zbytečného hněvu, podráždění nebo frustrovaní, když věci nejsou takové, jaké byste je chtěli.
Jak se zbavit impulzivní reakce?
Máte pocit, že se u vás v určitých situacích probouzejí obranné mechanismy? Obranných mechanismů, které si v průběhu let budujeme zejména v reakci na nepříjemné a bolestivé zážitky, je mnoho a jsou různorodé. I ty se ale stávají součástí instinktivního jednání, protože si neuvědomujeme jejich existenci. Tím, že se stávají automatické, znemožňují nám s nimi bojovat.
Zkuste se proto naučit je rozpoznat. Když zjistíte, že neděláte určité věci, které byste chtěli, zkuste se zamyslet, proč tomu tak je. Když zjistíte, že se uzavíráte lidem nebo zkušenostem, zeptejte se proč. Možná je to právě proto, že jste v minulosti zažili špatnou zkušenost.
Žádná situace není identická s jakoukoli minulou událostí
Možná to chvilku potrvá, ale důležité je naučit se tyto momenty identifikovat a postupně se pokoušet tento přístup změnit. Zásadní je uvědomit si jednu věc: žádná situace není identická s jakoukoli minulou událostí, proto je potřeba ji vždy individuálně zhodnotit.
Základem našich automatických obranných mechanismů jsou obavy a strach, které mají největší sílu tehdy, když jsou nevědomě aktivovány v hloubi naší mysli. Strach nám uzavírá okolní svět, zážitky i kontakt s lidmi. Zkuste sledovat své obavy vždy, jakmile se objeví. Když svému strachu začnete věnovat pozornost a upřete světlo na tuto temnou stránku vaší mysli, začne pomalu ztrácet na síle. V tu chvíli získáte svobodu k tomu být více otevřeni novým věcem i lidem kolem sebe.
Nesnažte se mít vše pod kontrolou
Lidé často mají tendenci mít vše pod kontrolou. Občas ale zapomínají, že tahle snaha o kontrolu je pouze iluze. I snaha mít věci pod kontrolou je způsob, jak se uzavřít světu. Pokud se snažíte ovládat události a lidi kolem sebe nebo svoji budoucnost, měníte tím přirozený průběh událostí. Co se tedy stane, když tuto kontrolu opustíte? Otevřou se vám najednou nové možnosti.
Japonský zenbuddhista Suzuki Roshi, který vysvětluje zenový stav pomocí příkladů z běžného života, použil k tomuto tématu tuto metaforu: …nebe je tvořeno z určité substance (plynu, prachu, vody,…), ale zároveň je otevřeno tomu přijmout cokoli jiného. Tato „prázdná“ obloha umožňuje věcem, jako jsou například rostliny, aby v ní samovolně rostly. A naše mysl by měla být stejně otevřená jako prázdné nebe: přijímat věci bez ohledu na to, jaké se nám jeví…
Znáte někoho, komu by se tento článek mohl líbit nebo by mu dokonce pomohl? Pošlete mu ho (zlepšíte tím i svojí karmu). ♥️
Pavlína,
vaše copywriterka na cestách
