Jistě se mnou budete souhlasit, když řeknu, že žijeme v rychlé době. Některé služby si na tomto přístupu dokonce zakládají, viz jídlo, které dorazí na zavolání, nebo elektronika, která je za hodinu připravena k vyzvednutí. A my pak máme pocit, že jde všechno hned. Podobně je to s reklamami, které nás přesvědčují o tom, že můžeme shodit za týden 10 kilogramů nebo přestat kouřit ze dne na den. Jenže pokud chceme něco skutečně změnit, musíme na tom dlouhodobě a usilovně pracovat a nehledat zkratky. Tak to bohužel prostě je.
Rychlá změna je nejen těžko udržitelná, ale dokonce velmi obtížně realizovatelná. Lidský mozek totiž dokáže reagovat na negativní věci mnohem snadněji, než na ty pozitivní. To je dáno přírodou ještě z dob, kdy člověk lovil a potřeboval včas rozpoznat nebezpečí. Díky tomuto jevu má náš mozek přirozenou tendenci k negativnímu zkreslení skutečnosti. Myšlenka velké změny nám tak zpravidla nažene strach a vyvolá v nás reakci typu „bojuj“, „uteč“, nebo se ozve náš „vnitřní kritik“. A dopadne to tak, že máme nutkání vrátit se zpět k jistotě do bezpečí.
Spouštěčem tohoto poplašného zařízení je amygdala v mozku, která odpovídá na všechny nepříjemné prožitky. Pokud tedy nechceme spustit tento poplašný systém, je potřeba do svého života postupně integrovat malé dílčí změny. Jinými slovy, a teď cituji autorku knihy o japonské metodě Kaizen Sarah Harvey: „…dílčí změny jsou jako lupič vnikající do domu oknem. Tiše, pomalu a lehce našlapuje a nikoho nevzbudí. Alarm se nespustí.“ Drobné změny tak pro nás nebudou spouštěčem strachu, ale vzrušením tyto výzvy překonávat.
V čem filosofie postupných změn spočívá a jak vůbec začít, se dočtete v knize Kaizen, kterou vydalo nakladatelství Anag. Je od britské autorky Sarah Harvey, která se přestěhovala do Japonska, aby se jednou pro vždy zbavila svého zažitého londýnského stereotypu a integrovala do svého života tuto filozofii osvojování nových návyků. Kniha Kaizen není o tom, jak svůj život drasticky změnit, ale o tom, jak hledat cestu v každodenním zlepšování v maličkostech.
A co vlastně Kaizen znamená? V japonštině by se tohle slovo dalo přeložit jako ,,dobrá změna“. Jedná se o filosofii, která vznikla původně na Západě jako firemní strategie. Když ale bylo Japonsko na konci války na kolenou, Spojené státy měly zájem na jeho posílení. A tak začaly v japonských firmách školit management.
Japonské společnosti (včetně firmy Toyota) tímto konceptem byly nadšeny a integrovaly jej do svých hodnot pod názvem Kaizen. Dnes jsou mu přičítány zásluhy na obrovském nárůstu japonské ekonomiky v 2. polovině 20. století. Hlavním popularizátorem této filosofie byl Masaaki Imai, japonský ekonomický poradce, který jej následně rozšířil po celém světě.
Autorka v knize čtenáře mimo jiné také krátce seznamuje s japonskou kulturou, která je založena na konceptu zvaném „uči-soto” (v překladu doma – venku), z něhož vychází celá řada zvyklostí, používání jazyka i fungování sociálních interakcí. Od něj se také odvíjí jednání se zákazníky, kterým je vyjadřována nejvyšší možná úcta.
Japonsko je pro mě obrovským zdrojem inspirace a neustále z něj mám co čerpat. Inspirativní jsou pro mě například koncepty jako ikigai, wabi-sabi, kincugi či kakeibo, ale tím nejzajímavějším je japonský životní styl jako celek. Tahle země mě uchvátila od chvíle, kdy jsem vkročila na kansaiské letiště (Kansai je japonský region), a od té doby tíhnu ke všem knihám s ním spojeným. A jestli vás tato země podobně fascinuje, určitě vás kniha nezklame.
A pokud tomu tak není, nevadí. Věřím, že každý máme neustále v životě co zlepšovat. I když nepatříte mezi fanoušky Japonska, může pro vás být tato kniha velkým přínosem v osvojování si nových a lepších návyků, které můžete uplatňovat v soukromém i profesním životě.
Navíc je Kaizen ideálním způsobem k oslabení zdrojů stresu a k upevnění zdraví a duševní pohody, díky čemuž budete mít více energie na to se vyrovnávat s problémy širšího světa. V knize se také objevilo jedno japonské přísloví, které bych na závěr ráda zmínila:
,,Mnoha malými údery se skácí velký strom.”
2 Responses