Martinik, ostrov květin, rumu a jedovatých stromů

Naší první zastávkou na cetě kolem světa byla Paříž, ale jen z důvodu, že jsme odtamtud sehnali levné letenky na Martinik. O Paříži se asi rozepisovat nebudu, oba (já s Janem) jsme už v Paříži dříve byli (já dokonce několikrát díky Erasmu) a věřím, že mnozí z vás také. Užili jsme si především vánoční atmosféru, ale od začátku jsme se těšili především do karibského ráje Martinik.

Martinik je jedním z míst, kam jsem se už před pár lety chtěla podívat, jelikož byl součástí mojí bakalářské práce (zabývala jsem se zámořskými regiony Francie) a představovala jsem si, jak země, o které Kryštof Kolumbus údajně prohlásil, že to je nejhezčí země na světě, asi může vypadat. Martinik je bývalou francouzskou kolonií a dnes je francouzským zámořským departmentem a regionem. Díky tomu je jedním z nejvyspělejších a nejbezpečnějších ostrovů Karibiku. Úředním jazykem je tedy francouzština, ale mluví se tam i kreolštinou, což je směsice domorodého jazyka a francouzštiny. Ostrov leží v Karibském moři a je součástí Malých Antil. Možná by za zmínku stál krátký náhled do historie. Spousta lidí možná netuší, že původním obyvatelstvem ostrova byli karibští indiáni, kteří ale byli od 17. století vyhubeni vlivem okupace francouzských zemědělců. Za dob indiánů se ostrov jmenoval Madinina, což v překladu znamená ostrov květin.

Co vedlo k francouzské kolonizaci ostrova? Byla to úrodná půda, která umožnila zemědělcům pěstovat cukrovou třtinu. Martinik samozřejmě nebyl jediným ostrovem, který byl Francií kolonizován, bylo jich mnohem více a nejen v Karibském moři. Tito francouzští zemědělci vybudovali hlavní město ostrova z přístavu Saint-Pierre. Plantáže s cukrovou třtinou se stále rozšiřovaly a zemědělství čím dál více prosperovalo. Bylo tedy potřeba obstarat více pracovních sil, které se budou o plantáže starat. V tu chvíli francouzský král Ludvík XIII. vydal povolení (r. 1636) k dovážení otroků z Afriky. Z toho důvodu je dnešní obyvatelstvo tvořeno potomky Afričanů. Jeden rok byl ostrov okupován dokonce i Británií, ale Francie si své území ubránila. Otroctví bylo zrušeno v polovině 19. století na základě podepsání dekretu o zrušení otroctví francouzským ministrem. 

Zásadním bodem v historii Martiniku byl rok 1902, v této době došlo k erupci sopky Mont Pelée ležící pouhých 6 kilometrů od města Saint-Pierre. Fasciunjící na této události je fakt, že erupci přežili pouze dva lidé. Jedním z nich byl člověk žijící na okraji města, ovšem o něm se moc nemluví. Příběh, který se ale vypráví dodnes, je příběh druhého přeživšího, jímž byl vězeň zavřený na samotce. Ve měste dnes najdete trosky vězení, kde se nachází i popis příběhu onoho vězně. Vězeň v něm líčí události o tom, jak z ničeho nic nastalo ticho a jak se miniaturními dírami i k němu do cely dostávaly spalující uhlíky, před kterými musel uhýbat, aby ho nespálily. Tehdny zahynulo kolem 30 tisíc lidí a nikoliv kvůli sopečné lávě, ale pod žárem spalujícího popela, který dosahoval snad tisíce stuňů. Následně se hlavním městem stalo přístavní město Fort-de-France. To je také hlavním městem dodnes.

K sopce Mont Pelé jsme se samozřejmě také vydali, nicméně nebyla moc vidět, protože byla schovaná v mracích. Jak jsme se dočetli na internetu, sopka je viditelná asi jen pouhých pět dní v roce, takže lézt na ní se moc nevyplácí, navíc cesty na vrchol jsou dost bahnité a zarostlé. Prošli jsme si alespoň městečko Saint-Pierre, kde žijí pouze místní obyvatelé a většina domů vypadá zchátrale. Jsou tu ovšem krásné výhledy a stále se tu nacházejí stopy po sopečné erupci.

Administrativně-správní status ostrova je podřízený Francii jakožto francouzský region a department, ovšem ostrov má uděleny určité výjimky. Stručně řečeno, ostrov patří do Evropské unie, přestože je od evropského kontinetnu vzdálený několik tisíc kilometrů (Paříž – Martinik je vzdušnou čarou vzdálen 6835 km). O tom se ale rozepisovat vlastně ani nechci. Jen bych chtěla navázat na to, jak to je na Martiniku s mobilními operátory. V Evropské unii byl roaming zrušen v roce 2017 a od té doby platí všude po EU stejné ceny jako v tuzemsku. Martinik patří do EU, a tak i tam to platí stejně. Nicméně jedna výjimka tu samozřejmě je a s tou jsme nepočítali. Českou simkartu tady podporuje jen jedna síť a ta bohužel nepodporuje internet. My jsme ho ale potřebovali, abychom našli cestu k našemu ubytování 😀 . Věděli jsme, kam jet, ale neměli jsme přesnou adresu. Nicméně jsme později zjistili, že tam něco jako značení ulic a číslování domů snad ani neexistuje. Dopadlo to tak, že jsme bloudili po tmě bez internetu a bez signálu někde v blízkosti našeho ubytování. Nakonec jsme někde zázrakem chytli signál, takže se nám povedlo dovolat se majitelce a ta nám poradila, kde odbočit. Signál se hned zase přerušil, ale nakonec jsme to přece jen našli.

Dům, ve kterém jsme se ubytovali, měl obrovskou zahradu. Majitelé bydleli přímo v domě a pronajímali zadní část domu jako samostatný byt a tam jsme bydleli my. Měli jsme dvě ložnice a pokoj s kuchyňským koutem, ale to nejdůležitější na celém ubytování byla terasa. Terasa byla celá ze dřeva a byl z ní doslova dechberoucí výhled na celou severní část ostrova. Všude kolem terasy byla spousta nádherných květin, přes den kolem létalo několik druhů ptáčků (poprvé jsem viděla kolibříka) a motýlů, procházely se tam malé ještěrky a v noci tam hulákaly žáby, což mi tak trochu trhalo uši (původně jsme myslela, že to je nějaký ukřičený pták). Nikdy jsme ale žádnou křičící žábu nenašli. Noční výhled byl taky kouzelný se spoustou malých světýlek v dálce a všimli jsme si, že v květinách u naší terasy spaly ještěrky. Opravdu nebudu lhát, když řeknu, že to tam vypadalo jako v pohádce. A to byl teprve začátek poznávání krás Martniku…

Na místě jsme si uvědomili, jak úžasně strategické místo na bydlení jsme si vybrali hned ze tří důvodů. Zaprvé ten výhled, to už samo o sobě by stačilo 🙂 . Zadruhé jsme bydleli na kopci, takže i když u moře stoupaly teploty do nezvratných výšin, my jsme měli na terase i v bytě svěží vzduch. A třetí důvod byl ten, že jsme bydleli na jihu, takže blízko těch nejhezčích pláží ostrova.

Na Martiniku jsme se díky pětihodinovému časovému posunu budili asi v 6 ráno, tudíž jsme si déle užívali snídani a náš jedinečný výhled na přírodní krásy ostrova. Často i ráno pršelo, a tím spíš jsme nikam nespěchali. Většinou se jednalo o prudký déšť trvající sotva pár minut a ten se i několikrát zopakoval, ale sotva přestal, hned zase svítilo sluníčko. 

Po tom, co jsme si první den užili snídani přichystanou od majitelky domu na uvítanou, jsme vyrazili jak jinak než na pláž a cestou jsme se zastavili na procházku v městečku Saint Luce. Během procházky jsme viděli několik barů, dále jsme narazili na pár prodavačů ovoce, a tak jsme si hned na ochutnávku koupili místní mini banánky. Jsou mnohem sladší než ty velké, na které jsme zvyklí (nicméně existuje tady spousta druhů banánů). 

S naší svačinkou jsme popojeli autem k pláži za městečkem, zaparkovali jsme a po pár krocích se nám v očích jakoby rozzářily hvězdičky, protože jsme viděli další div tohoto ráje. Byla to taková malá pláž, kde relaxovalo pravděpodobně pár místních obyvatel ležících pod stromy nebo palmami. Ta pláž byla překrásná, žádná lehátka, žádní turisté a jen světlý písek, průzračné moře a spousta stromků, v jejichž větvích zpívali ptáčci. 

 

Po tom, co jsme si užili první koupání v Karibském moři a odpočinuli si na pláži, šli jsme se projít o kousek dál na jinou pláž. Vedla tamtudy taková kouzelná cestička mezi stromky, asi taková, jaká by v tropickém ráji měla být. Cestou jsme si všimli jedné zajímavosti, na kterou byste si měli dát určitě pozor. Všechny stromečky totiž nebyly jen tak obyčejné stromečky. Některé z nich byly označeny červeným pruhem, což znamenalo, že se jedná o jedovaté stromy a lidé by na ně neměli vůbec sahat. Jmenují se Manchinelly obecné. 

Tyto stromy jsou těmi nejjedovatějšími na celém světě a pouhý dotek by vám mohl způsobit spáleniny nebo vyrážku. Upozronění najdete i u pláže na cedulích. Nicméně je dobré dát si pozor i na stojatou vodu v přírodě, protože v ní může být smola z Manchinelly. Vůbec nejhorší by bylo ochutnat její plody, protože by vám poleptaly trávicí systém. Na youtube jsem našla jedno video, kde nějaký kluk ochutnal plod (nevím, jestli omylem nebo záměrně) a vypadalo to, že měl hlavu v ohni, otýkal mu celý obličej, pálily ho uši, krk a kdovíco ještě. Byl na cestě do nemocnice a vzhledem k tomu, že se video úspěšně zveřejnilo, hádám, že to dopadlo dobře.

Následující den nám majitelka domu doporučila zajet navštívit trhy v sousedním městě Rivière-Pilot. Tenhle nápad se nám zalíbil. Ve městě se navíc nacházel krásný kostelíček. Na trzích se prodávalo především jídlo, přičemž převažovalo ovoce, místní rum a různé sirupy. Zaujal nás prodavač, který mačetou osekával mladý kokos, což tady byla mimo jiné celkem běžná činnost. Z trhu jsme si odnesli jen kokos a ananas a tentokrát jsme pokračovali na údajně nejhezčí pláž ostrova.

Ještě bych se ale chtěla zmínit o městečku Rivière Pilot. Během roku tu bývají oslavy k různým příležitostem a nám se jeden den podařilo se zcela náhodou ocitnout u oslav města. Projížděli jsme kolem a spatřili v ulicích spoustu lidí a zátarasy pro auta. Zvědavost nás donutila zastavit a jít se podívat, co se ve městě děje. Přišli jsme v naprosto správný moment. Akorát začínal průvod, jehož se účastnili nejrůznější tanečnice, hudebníci, zpěváci, sportovci, a tak dále. Byla to nádherná podívaná, ze které šel mráz po zádech. Z těch lidí sálala neuvěřitelná energie a ta se nám s každým jejich pohybem, veselím a pokřiky vlévala víc a víc do krve.

A teď tedy k té nejrásnější pláži. Nachází se u města Saint Anne a nazývá se Les Salines. Musím uznat, že tahle pláž je vážně jako z plakátu. Je dlouhá, písek je velmi světlý a najdete tu takové fotogenické palmy. Ačkoliv je pláž takřka dokonalá, není natolik útulná jako pláže u Saint Anne a taky je tu o něco víc lidí. Samozřejmě tu nechybí žlutí krabi, kteří jsou snad na každé pláži. Na některých plážích jsou například i červení kraby. Krabů je na ostrově několik druhů, viděli jsme například ještě takové menší kraby s jedním malým a jedním velkým klepítkem. Ti se nazývají “Cé ma fot” (= C’est ma faute, což znamená “je to moje chyba”) – docela srandovní název. U téhle pláže se nachází slaná laguna Etang des Salines, která vydá na krátkou a příjemnou procházku. Zmíněné kraby tady můžete pozorovat v hojném počtu a samozřejmě nechybí i nějaké to vodní ptactvo 😉 .

Co je taky zážitek na martinických plážích? Jelikož se všechny pláže nacházejí u lesíků z listnatých stromů a palem, je tu spousta laviček, u kterých se o víkendu scházejí místní obyvatelé. Ti tady pořádají pikniky, povídají si, pouštějí si hudbu nahlas, tancují a prostě si naplno užívají života. Ůplně jsem měla chuť se k nim přidat 🙂 .

Asi nemá cenu psát o všech plážích a městech ostrova, protože stojí zato projet si celý ostrov. Hezké místo je například již zmíněné město Anse d’Arlet, kde vede přímo od kostela po moři dlouhé molo. Tady jsme zase pozorovali, jak ptáci s neuvěřitelnou rychlostí a přesnostíloví ryby z moře. 

A co by to bylo za návštěvu místa, odkud pochází nejlepší rum světa bez návštěvy rumových destilerií s ochutnávkou? Mimochodem, víte v čem se liší místní rum od těch ostatních? Běžné rumy se vyrábějí z melasy, což je odpad vznikající při výrobě cukru, zatímco martinický rum se vyrábí přímo z třtinového cukru. Takže kam se podívat? Samozřejmě jsme si neudělali rumovou dovolenou a navštívili jen některé. Byli jsme v destilerii Saint James, je tu krásné muzeum (se vstupem zdarma) a navíc si tady můžete zaplatit projížďku vláčkem třtinovými poli. Ochutnali jsme tady světlý a tmavý rum a jednu malou lahev jsme si i koupili. Doporučuju pít ho s místním sirupem, je to takové jemné a ty chutě se k sobě skvěle hodí (nejsem znalec, ale připadalo mi to tak). Každopádně celý tenhle areál stojí za prohlídku. 

Zajímavá je taky destilerie Trois Rivières, tady si totiž můžete prohlédnout detajlně celý proces výroby, jsou tu okrasné mlýny, celý areál je pečlivě udržován a jsou ty i krámky s vkusnými suvenýry. Dále je zajímavá destilerie Depaz, jedná se o takový luxusní areál a jsou zde k vidění i třtinová pole už od cesty. Na ostrově je celkem 13 destilerií a rumy tady koupíte levněji než v obchodech. V obchodech poznáte pravé rumy z místních destilerií podle označení AOC (Appellation d’origine controlée) a znamená to, že se jedná o „rhum agricole“, tedy rum, který není klasicky průmyslově zpracovaný.

Kromě přírody jsme si chtěli užít i jeden večer v hlavním městě Fort-de-France, ale bohužel jsme po příjezdu zjistili, že skoro všechny podniky zavírají už v 17,00, takže tam bylo celkem mrtvo. Udělali jsme si krátkou procházku po centru a do toho nám začalo pršet. V tu chvíli nám připadalo, že jsme se ocitli ve městě duchů a ve finále jsme zjistili, že toho tam stejně k vidění moc není. Večer je určitě lepší zavítat do některých menších měst u moře.

Martinik je půvabné místo, kde je spousta barevných květin a ptáčků a s tím spojené pohody. V místě, kde jsme bydleli, měli majitelé na zahradě snad všechny druhy bylinek, které jim vynahradily veškeré léky a navíc jsme tu viděli nevšední druhy ovoce, které jsem neznala ani z obrázků. Jediné negativum Martiniku, stejně jako ve většiny teplých destinací, byly komáři. Pokousali nás od hlavy až k patě, přestože jsme používali sprej proti komárům. Bohužel až poslední večer jsme totiž zjistili, že na místě lze sehnat (i když nevím, kde přesně) citrusový krém proti komárům. Takže jestli pojedete někam do Karibiku, určitě si ho sežeňte. 

Co bych vám ještě mohla doporučit na Martiniku? Je tam prý zajímavý vodopád George de la Falaise, ke kterému se jde řekou s průvodcem, ale my jsme se k němu dostali bohužel až odpoledne po projížďce ostrova a už to bylo na takový zážitek docela pozdě. Za návštěvu určitě stojí památník Cap 110 navržený místním umělcem Laurentem Valèrem. Památník se nachází v Anse Caffard a byl postaven v roce 1998 z podnětu města Diamant při příležitosti 150. výročí zrušení otroctví. Odtud navíc můžete pozorovat skálu Rocher du Diamand, jež dostala název pro svůj tvar připomínající diamant. Vstup na ni je zakázán z důvodu zachování místní fauny.

Pokud byste si chtěli zašnorchlovat a vidět pod vodou něco zajímavého, určitě vyražte na pláž Grande Anse d’Arlet, když poplavete o kousek dál, uvidíte mořské želvy 🙂 . 

A kam ještě vyrazit na procházku? Nejhezčí stezky jsme našli na Presqu’île de la Caravelle, každý vychází tak na 1,5-2 hodiny chůze, rostou tu čarokrásné mangrovníky a můžete vidět i nějaké to barevné ptactvo 🙂 .

Jednou bych se na Martinik ráda vrátila a klidně na to samé místo 🙂 . A tentokrát vybavena proti komárům! 😀

TIP! Zajímají vás ceny na Martiniku, co navštívit, kde se ubytovat nebo třeba jak levně letět? V našem průvodci po Martiniku se dozvíte vše potřebné